25.01.06 | Irena, @, další tvorba | 1915 x | vypínač
Byl schopen pro hudbu si rozbíjet hlavu.
O stromy, o skály, by vydaly svůj tón,
a provázky vázat struny zpřetrhané,
pro hudbu, jen pro hudbu , můj Pane,.
a pro chvíli jak tě víc zaskočit a mít.
Ale tak obtěžkán touhou také tak znít.
A stát se nástrojem ztělesněné vášně.
Poslouchat v tichu jak je to s bytím,
když člověk, slabý, neduživý a křehký,
už v dětství, pod tíhou, si sedne k pianu,
a tlustými prsty až do krve sedranými,
pokouší zajít na samý práh hudby.
Tak obtěžkán touhou to vyslovit.
V hlubokých tůních přečisté lásky,
v červnových jitrech, sluncem požehnaných,
ve večerních soumracích, s touhou panice,
čekat na to zvláštní a jemné souznívání,
člověka a přírody a lidské samice,
a k vrcholu až dovést své zvláštní milování.
A obtěžkán osudem a stále tak svůj.
Poslední tóny symfonie - ztrhané rysy bolestí,
ve večerním soumraku, pěstí na brány bije,
troufalé, drzé a zpupné lidské neštěstí,
a já tiše v koutku samého bytí,
se toužím rozlomit a být svou lepší částí.
Tak obtěžkána svědomím a neduživou vinou.
Nevím, jak navázat zpět na tento svět.
V tom večerním tichu, za padajícího listí,
procitla jsem ze snů a hledím na vše znova,
přes prizma své lásky, hudby a dávných příslibů,
že hudba a umění lidské svět na kolenou spasí.
Právě jsem v tichu dohrála Beethovena.
osud pocit život humor emoce příroda vzpomínka antilistí vztah jen tak * les horor voľný verš . láska vztahy svoboda strach krev srdce sen bolest čas přetvářka samota noc .. temnota beznaděj horror město nenávist realita deprese erotika cesta pocity hrůza tma sobota x marnost žena zklamání sex ... smrt povídka naděje haiku poezie fantasy zima podzim zoufalství momentka touha mládí aa vyznání smutek
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866