Nokturno.net / tvorba / dílko

Vlastními zuby
ztřískatět
povrch parket.
Systematicky.
Vrstvu po vrstvě.
Ocelovými kartáči
drhnout
bez důvodu
třikrát tři metry lina,
s desenem
dávno vyjítým
z módy.
Zlověstně naleštěnou
glazuru dlaždic,
napěněným
chlapským
semenem,
rozleptávat do běla.
Bez nostalgie.

Po částech
organizovaně pálit
nespálitelné.
Zbavovat se balastu,
smrdutých,
naplavených kalů.
Sloupávat
zaschlou mastnotu
hnijících
mikročástic,
teď už
nepodstatných,
zašlých pokusů.

Takových,
co uskřinují
dehydrované rýhy
na mých zádech.