13.03.17 | opalescence, @, další tvorba | 1247 x | vypínač
Co přiměje tě ještě k pláči?
Stesk? Žárlivost? Lítost snad?
Ta prázdnota v mé duši značí,
Že znova přestávám milovat.
Když lásku dávám, tak po hrstech.
Nedbaje krve, slz ni smutku.
Poznáš na rozdrásaných prstech,
Že miluji tě vřele, vskutku.
Avšak dávat, pouze dávat,
Je činnost tuze nebezpečná.
Lépe si se mnou nezahrávat,
Má síla není nekonečná.
A láska zvolna odumírá,
Labutí píseň tiše pěje.
Nenávist pak mou bolest stírá,
A tlumí mé vzlyky beznaděje.
Ještě mi lásky trocha zbývá.
Držím ji v ledových svých dlaních.
Berte! Dívka se sladce usmívá.
Otírá tváře s slzami na nich.
přetvářka horor fantasy osud povídka nenávist vztahy vztah zklamání emoce tma hrůza město smutek krev zoufalství aa život samota deprese sobota erotika noc podzim bolest . antilistí ... svoboda vyznání x cesta les žena srdce momentka smrt příroda temnota realita naděje poezie mládí haiku voľný verš touha beznaděj marnost horror humor .. jen tak sen zima láska pocity sex strach * vzpomínka čas pocit
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866