Nokturno.net / tvorba / dílko

Co přiměje tě ještě k pláči?
Stesk? Žárlivost? Lítost snad?
Ta prázdnota v mé duši značí,
Že znova přestávám milovat.

Když lásku dávám, tak po hrstech.
Nedbaje krve, slz ni smutku.
Poznáš na rozdrásaných prstech,
Že miluji tě vřele, vskutku.

Avšak dávat, pouze dávat,
Je činnost tuze nebezpečná.
Lépe si se mnou nezahrávat,
Má síla není nekonečná.

A láska zvolna odumírá,
Labutí píseň tiše pěje.
Nenávist pak mou bolest stírá,
A tlumí mé vzlyky beznaděje.

Ještě mi lásky trocha zbývá.
Držím ji v ledových svých dlaních.
Berte! Dívka se sladce usmívá.
Otírá tváře s slzami na nich.