04.09.05 | Jan Zeman, @, další tvorba | 2044 x | vypínač
Umírám, má lásko. Chlad prostupuje mým tělem a pomalu ho zabíjí. Je pozdě ptát se, proč to všechno musí být. Opustil jsem tě, neboť mne zlákaly dálky a plavba po mo-ři. Opustil jsem tě pro dřevěnou loď s mořskou pannou na přídi. A na této lodi teď ze-mřu a ty to ani nevíš.
Slunce nechce zapadnout. Neustále visí kousek nad obzorem, ale nehřeje. Kam až oko dohlédne je jen sníh a led a mráz. Vzpomínám, jaké bylo u tebe teplo. Vytvořila jsi pro nás domov a čekala jsi, že v něm s tebou budu žít. Já z něj však udělal pouze místo, kam se jednou mohu vrátit. Jak rád bych tam nyní s tebou byl, Beatrice. Ale už se nevrátím. Chtěl jsem dobýt severní pól a skončil jsem na ledové kře, jež se stane mým ložem smrti.
Ach, Beatrice. Bylo to tak náhlé. Náraz mě vymrštil z paluby, hlavou mi proběhl celý život. Tvrdě jsem dopadl několik metrů od lodi a zlomil si obě nohy. Mořská panna se utrhla z přídě a dopadla na mé tělo. Ale neboj, lásko, už to nebolí. Těžko se mi dýchá, ale bolest necítím. Necítím už totiž nic, jen lásku k tobě…
Doufal jsem, že někdo přijde, ale z lodi se ozývaly pouze bolestivé výkřiky. Náraz ji prakticky celou rozdrtil a většinu mužů uvěznil v podpalubí, kde je zalila ledová voda. Zbytek korábu sevřel led, který dokonal dílo zkázy. Na palubě jsem zahlédl pouze kapi-tána. Ležel u zábradlí uvězněn pod kusem ráhna, díval se na mě a prosil o pomoc. Bože, já mu nemohl pomoci! Nemohu pomoci ani sobě…
Má lásko, výkřiky námořníků už dávno dozněly. Kdo se neutopil, zmrznul jako kapi-tán. Ticho je teď tak ohromné a tíživé; ruší ho jen praskání ledu a drceného dřeva. Až ledy povolí, trosky a těla klesnou ke dnu. I já půjdu s nimi, doprovázen mořskou pannou a nikdo nás už nikdy nenajde.
Ach, Beatrice, neutírej prach u mých knih, už je nebudu číst. Slíbil jsem, že se vrá-tím, ale svůj slib nedodržím. Nemohu. Asi se nikdy nedozvíš, co se vlastně stalo s tvým námořníkem, s tím dobyvatelem neprobádaných končin, věř však, že tě miluji a dal bych všechno za jeden tvůj dotek. Jeden teplý dotek… Bože, je tu taková zima… Cítím, že se blíží konec… Beatrice…
realita láska tma vztah život samota svoboda pocity fantasy . x horor žena ... přetvářka zoufalství sobota krev haiku sen srdce smrt mládí vzpomínka marnost strach hrůza humor město osud pocit vztahy povídka * emoce zima nenávist jen tak aa horror vyznání cesta zklamání momentka poezie noc touha erotika temnota deprese podzim .. naděje smutek les bolest příroda čas beznaděj antilistí voľný verš sex
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866