Nokturno.net / tvorba / dílko

Tak nevím, jak vy, ale já na ufony nevěřil a to dlouhou dobu. Ale... všimněte si, že říkám "ale".. pak se cosi pojebalo (to je krásný a výstižný slovo) a najednou, dneska, se vzbudím a nějak mě zloběj kuličky. Kouknu na ně a ejhle, mám je celý oteklý a frantíka jakbysmet, div že ne jako koňskej tento... Víte, mně se snad od dětství zdávalo, že jsem tím, nebo tím, pak pozdějc, v pubertální fázi, jsem míval erotický snový dobrodružství s holkama, ale tak neskutečnejma co do krásy nebo tělesnejch proporcí, že když jsem procit, jen jsem naříkal, proč už nemám více let a není to realita. A teďka, už po mnoha letech relativní spokojenosti, najednou co se to jenom děje? Jak jsem říkal, kouknu na kuličky a ouha...
- .. hele Mončo.. spíš..? - dloubnu do svý holky ležící po mým boku.
-.. bobku.. pindíku můj .. proč mě nenecháš lehnit.?., seš ty ale kruťas.. - zakňourala.
- .. sakra.. prober se, Mončo.. a odpověz mi.. slyšíš?.. řekni, tys mě v noci ojela..? -
- Já ti bobku nevím..- začala rozpačitě, nato jukla pod přikrývku a zděšeně vyjekla, -.. júúú.. ale tohleto ti já neudělala.., nebo jo..? - no nedalo jí to, aby si mě dlaní neproměřila, -.. sakra, tak to je dacan ! - nevěřícně vydechla.
Jak jsem nad tím vším uvažoval a jelikož jsem toho názoru, že vše lze nějak vysvětlit, přiklonil jsem se k variantě, že když ne Monča, tak potom už jenom ufoni, tedy přesněji ufonky. No a proč ne?! Když můžou krást lodi, letadla, stavět pyramidy, šukat s pozemšťankama, léčit nevyléčitelně nemocný a dělat i jiný nepřirozený věci, tak proč by takový ufonský holky nemohly dostat chuť si zašukat s pozemšťanem mýho formátu, né ?! Jo, asi budu mít pravdu, ale tvrzení bez důkazu nikdo neuvěří. Chtělo by to odchytit ufonku přímo při činu. Nebudu to dál obkecávat, ještě byste zvědavostí neusnuli, prostě, já nastražil geniální past. Úderem osmý hodiny večer jsem akci spustil. Televize běžela, my s Mončou seděli před bednou a kulili oči na pořad tak blbej, že se mi chtělo brečet. Ale co naplat.. vyšší zájem si vyžadoval i oběti. Monča to po hodině vzdala, vlezla si do postele a v momentě chrápala.
Bylo po půlnoci, když to najednou v telce bouchlo a zůstala tma jako v prdeli.
- .. bobku, co se děje..? - zaječela Monča, kterou to bouchnutí probudilo.
- .. hele Mončo, nevyšiluj.. asi jebly pojistky, neboť nesvítí ani náladovka..-
- .. nepůjdeš to spravit, pindíku..? Já ti mám najednou takovej strach..-
A byla by snad ještě kecala, když to ale najednou v telce opět bouchlo a obrazovka se rozzářila. Bylo to divný, no ještě divnější byl ksicht, kterej se na nás z tý obrazovky koukal.
-.. hele Mončo.. začni.. na co čekáš..? - ozval se zničeho nic ten ksicht.
Sakra, o co tady kráčí ?, ptal jsem se vduchu sebe sama. Jelikož mi ale žádný vysvětlení podáno nebylo, ale zocnilo sa mě jistý tušení, řek jsem si, že prozatím ponechám vývoji situace volnej průchod, dříve či později se ukáže. A tak jsem držel hubu a ležel lehce pohozenej na posteli. Jenomže když mně začne něco vrtat v palici, tak si nedám pokoj, pokud tomu nepřijdu na kloub. Kouknu na Monču, ta ale vypadala jakože je řádně mimo.
- .. tak kde to vázne, Mončo... máme ti snad poslat kolkovanou žádost ? - dotíral ten ksicht.
Chvíli bylo ticho, pak to začalo v bedni prskat, obrazovka několikrát zhasla a opět se rozsvítila a já uslyšel toho zírajícího ufona jak říká.
- Pardon, porucha nebyla ve vašem přijímači.., my zapomněli zapnout generátor alfavibrací.., vydržte, za chvíli bude vsjo okej..-
Sotva to řek, Mončou proběhlo chvění, ona náhle ožila, ale mně se jakoby chtěly začít klížit zraky. Já se ale předvídavě nadopoval půllitrem starorežný a koňskou dávkou pěti turků, takže jsem statečně spánku odolával. A pak se Monča na mne začala sápat, ale já ji zpacifikoval.
- .. hele mladej.. seš pitomej ? Takhle se připravovat o požitek.. nevyšiluj a nech ji, ať vidíme, jak to děláte.. minule jsme to nedokoukali.. -
- No to víte pane úchyle.. já vám tu budu dělat divadýlko.. túdle ! Jestli máte skutečnej zájem, tak mi sem dopravte nějakou tu vaši fešandu, lepší jednou zkusit jako dvakrát vidět.. -
Ani jsem to nestih dopovědět a už ten škaredej ufon z bedny vypadl.
- Tak jak sis přál.. já jsem zde.., ostatní budou koukat.. -
- .. ale kdepak.. z toho nic nebude, já přeci jasně řek, že mi sem máte dopravit nějakou tu vaši fešandu a ne sebe, pane.. -
- Jakýpak pane.. a jakto, že nic nebude ?! Vždyť já jsem ta fešanda.. vole.. jen koukni ..! -
A taky jsem koukal ! Ta šereda ze sebe shodila skafandr a jala se mi předvádět svý vnady, kroutila se, natřásala snad celou minutu. Když skončila, vydechl jsem si úlevou, dýl bych to byl bejval nevydržel.
- Tak co, mladej.. můžem jít na věc ? Holky jsou již netrpělivý..-
A teď babo raď..
Ráno se vzbudím a nějak mě zloběj kuličky. Kouknu na ně a ejhle, mám je celý oteklý a frantíka jakbysmet, div že ne jako koňskej tento...
- .. hele Mončo.. spíš..? - dloubnu do svý holky ležící po mým boku.
-.. bobku.. pindíku můj .. proč mě nenecháš lehnit.?., seš ty ale kruťas.. - zakňourala.
- .. sakra.. prober se, Mončo.. a odpověz mi.. slyšíš?.. řekni, tys mě v noci ojela..? -
- Já ti bobku nevím..- začala rozpačitě, nato jukla pod přikrývku a zděšeně vyjekla, -.. júúú.. ale tohleto ti já neudělala.., nebo jo..? -