16.03.10 | Ondra Vokál, @, další tvorba | 2199 x | vypínač
V ztracené symfonii krácené o melodii vyrostla bílá růže. Co člověk zmůže? Spílá nad nedokonalostí, zlostí kosti láme. S bolestí zad se prokrade krámem a s pokladem rámem odejde.
To nejde. Sloučím-li chtění a nechtění, nic nezbude. Praštění mrazu nemění liché a sudé. Ploché tabulky skel, apel obálky bez adresáta. Dnes desátá káva jak horká láva leptá jícen. Jsem chycen v opěradle a povadle se bráním. Ke skráním sune se tma bez svící, vcucne do dna přes plící odpor hrnek i s uchem.
Mor. Bušíme hluchem.
krev nenávist horror vyznání podzim srdce fantasy deprese sex strach čas realita . hrůza zima vzpomínka samota * osud emoce pocit .. naděje touha žena jen tak x přetvářka život noc město příroda pocity sobota zklamání horor povídka poezie erotika sen temnota haiku aa zoufalství antilistí beznaděj smrt momentka smutek marnost svoboda voľný verš vztahy bolest ... humor cesta láska tma mládí les vztah
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866