Nokturno.net / tvorba / dílko

Jo, to bylo tak.. Šla sem z práce, stavila sem se v marketu, ale u vchodu do baráku mi najednou došlo, že sem zapomněla koupit droždí na buchty, ten můj mezek je má rád, s mákem. Říkám si, ty krávo sklerotická, snad teď nepoběžíš zpátky? Stavíš se u sousedky, jistě ti vypomůže. Tak jak vystoupím z liftu jdu hned ke zvonku. Zvoním, zvoním, ale nikdo neotvírá, no z bytu je slyšet na chodbu divný zvuky. Tak opět zvoním a ani nestačím říct švec, dveře se otevřely a v nich stojí chlap v tričku, a co mi první do očí padlo, že mu spod toho trička čouhá povadlý nádobíčko, který se mi zdálo jaksi povědomý. Juknu vejš a hele, dyť je to můj mezek. Ale co on dělá u sousedky a v tomhle smokingu? Já v momentě začala vidět rudě, ohnala sem se igelitkou a mezek se skácel, já totiž v igelitce měla láhev rumu. A řvu na něho, jakože co to má znamenat?! Inu, sem takovýho charakteru, pruďas, že nejdřív jednu pro jistotu ubalím a pak se ptám. Tentokrát sem se odpovědi nedočkala, ten můj mezek nejevil známek života. Sousedi vyběhli na mý helpování ze svejch příbytků, některý z nich volali záchranku, a poněvač mě znali, taky policii, která mě pak odvedla v želízkách za fyzický násilí s následkem těžkýho ublížení na zdraví. Nepomohly ani mý vejmluvy, jakože sem inflagranti přistihla .. takový kulový, bylo mi to prdlajs platný, pravda byla totiž taková, že já, kráva jedna pitomá, sem vlastně zvonila v roztržitosti u svýho vlastního bytu..
U soudu usoudili, že podmínka na dva roky změní můj charakter, ale nevím, nevím.. opět mačkám čudlík zvonku a nic.. sakra..