19.09.07 | BastMetztli, @, další tvorba | 1836 x | vypínač
Až srdce obejme chladná černá zem,
vzpomene někdo na mě?
Cožpak můj život byl jen pouhý sen,
nezůstane ničeho po mně?
Vždyť já žila jsem tu dlouhá léta,
viděla jsem, jak naše země upadá i vzkvétá.
Tak věnujte mi prosím alespoň jednu vzpomínku,
i když zdá se, můj život nestál za zmínku.
Až mé tváře bude už jen hlína hladívat,
nad hlavou vztyčí mi chladný kámen,
přijďte se za mnou někdy podívat,
tělo zetlí, ale s duší není ámen.
Vždyť já byla jsem tu dlouhá léta,
viděla jsem, jak člověk uvadá i vzkvétá.
Tak věnujte mi prosím alespoň malou vzpomínku,
i když zřejmě můj život nestál za zmínku.
x sex krev poezie aa povídka láska žena pocity . sobota město antilistí podzim horror tma život vztahy realita .. svoboda marnost beznaděj emoce noc fantasy samota smutek vyznání příroda vzpomínka strach vztah horor smrt touha ... bolest erotika zklamání sen haiku čas srdce * deprese mládí zima zoufalství pocit naděje jen tak nenávist momentka voľný verš temnota přetvářka humor les osud hrůza cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866