Nokturno.net / tvorba / dílko

Samotný na poli strom,
není bez lesa nic,
i když na něm ptáci křičí,
z plných plic.

Dva párem jsou,
tři už rodinou
a když jich je víc,
silou větrů šumí do kraje,
mocný je jejich hlas!

Les ochranu Ti dá
a jídlo pro Tebe,
též ukrývá.

Oheň při dešti,
z větví zahřeje
a dříví ke stavbě domu,
tu také jest.

Kde bohy najdeš,
nejsnáze?
Kde pominou,
Tvé nesnáze?

Tu píseň listí a jehličí
přece dobře znáš,
ta má přeci hlas,
každého Znás!

Když naši loď žene vichřice,
k útesům skal.
My vzepřem se
a veslujem,
svým směrem dál!

Když vodu pokolena máme,
helmici jí začnem vylévat.

Když létají z lodi třísky
a břeh je v nedohlednu,
my voláme vstříc bohům
za kterými pospícháme.

Těžká je někdy zbroj,
když s dívkou jsi,
nebo když vodu polikáš.

My stejně budeme,
vždy na palubě lodi
jménem Život
rovně stát!

Ať se bude kymácet,
či o skaliska rvát.

A kdo že jsme?
Synové a dcery,
své země jediné,
jež se Midgardem zve!