ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

MĚSÍČNÍ LIDÉ

02.08.04 | Chliv, @ | 2307 x | vypínač

Seběhli se k jednomu seschlému stromu. Byl to zajímavě bezvýznamný strom. Psalo se 15. srpna 1982. Byl jsem ještě dítě, ale už jsem měl dva celé mléčné zuby. A pamatoval si, jak mi o tom vyprávěla maminka. Moje maminka je obyčejný Žid a já to mám po ní. Můj otec byl odjakživa zase zarytý fašista a věřil v nadřazenou rasu. Byl to černoch odněkud z Namibie a měl tak velkou prdel, že i nahluchlý fráter Hugo měl co dělat, aby v ní našel kaďák. Pak to do něj vpálil a budil dojem souložícího odpustku.

,,Spása s tvou duší i tělem,“ šeptal mému černému fotrovi do ušního laloku a ukájel se, jak se dokáže ukájet jen lidské zvíře posedlé křesťanstvím. Je to nakažlivá a zhoubná nemoc. Víra v boha, to je jako když sbíráte céčka do děravé kapsy. Ta vzácnost se vám vytratí ani nevíte jak. A lidé vám pak ani vlastně nevěří, že jste vůbec jaká kdy céčka měli.

,,Měsíční lidé se sešli pod tím stromem, protože se chtěli vrátit domů.“ Žvatlala moje matka jako smyslu pominutá. Už je hodně senilní a nekontrolovatelně uslintaná. Tak se asi potřebuje ještě na poslední chvíli svěřit s něčím důležitým. Sedl jsem si ji do klína, ale nedopatřením jsem ji zlomil její stehno. ,,To nic není,“ chraplavě zaševelila líbezným stařeckým hlasem. Vypadalo to docela jako otevřená zlomenina. A kdybych to viděl ještě téhož dne v televizní obrazovce, dozajista bych propadl bezmezné víře vlastních očí! Ale takhle si moje matka jen povytáhla své prochcané bombarďáky plné zapáchajících menstruačních skvrn a pokračovala ve vyprávění.

,,Nevím, jestli to byli Japonci a nebo Číňani. Ale Měsíční lidé byli úžasně hezcí a až překvapivě hloupí. Sice ještě jakž takž žili ideály, ale téměř celá mladší generace se dala na distribuci tvrdých drog. Chápeš, lidé, kteří se původně líbali s pampeliškami. Vzývali duhu a strkali si do nosu pravé PVC! Proto se staří a ještě dokonale negramotní rozhodli k tomu hrůznému činu. Jeden hospodský pomatenec z Polanky jim namluvil, že za vesnicí roste strom, z kterého jde udělat raketa! A raketu oni potřebovali ke svému návratu na Měsíc. Chtěli se tam udusit v jednom moc velkém kráteru. Život už je dávno nebavil. Dokonce je omrzela i senilita bohatě promísena s nostalgií. A člověk nad nimi mohl probrečet celé hodiny a oni nehli ani brvou!“

Netušil jsem, že moje matka na chcípnutí má smysl pro scifi. Ani si nevšimla, že jsem odešel pro tři sedmičky zavařovacích sklenic. Matoni pořádal bečku a jeho brácha Vojcek měl dotlačit přijatelné množství ženského pohlaví. Je sice vyučený zedník a vesměs se živí jako obkladač. Ale má zvláštního koníčka. Baví ho řezničina. Ale má až tragický odpor ke zvířecímu masu. Proto dělá ve speciálním oddělení lidského odpadu. Nejednou už nám donesl lidská játra a výborná byla dokonce i ledvina jednoho kardiaka. Ale už byla trochu zkažená, posetá plísní penicilinu.

Venku na mě čekal Kamil. Měl nezvykle zkrvavenou tvář. Pak tam ještě z místa na místo přecházel Vasil. Ale ten měl zase jen ideály. Zapomněli sklenice, z nichž by pili beery. A tak jsem šel do komory. Moje přestárlá matka cupitala pilně za mnou a neustále mlela do omrzení něco o těch Měsíčních lidech. Když jsem ji tak poslouchal, usoudil jsem, že ji ti frickové měli raději za války zplynovat. Koneckonců by tak ušetřili i mé trápení. Takhle jsem musel vyslechnout tuhle stupiditu až do konce.

,,Měsíční lidé uchopili sekyry a začali sekat. Nebylo to příliš těžké, strom byl ztrouchnivělý. Jako palivo použili jar. Měli tam šest sedáků, ale jich samotných bylo dvacet osm. Muži vytáhli břitvy na holení a ženy použité tampóny. Přežily jen dvě ženy, ostatní zůstali ležet v trávě jako nějací podřezaní králíci. Staly se z nich lesbičky.“ A to bylo ještě tak jediné, co mě z toho celého vyprávění zaujalo. Svlékl jsem si kraťásky a řekl své matce:

,,Na, zašij díru.“

A šel se bavit do lesa s bečkou a ostatními lidmi. Jsem velice populární a často se obejdou i bez mé přítomnosti. A snad i proto nesmím nikde chybět. A jestli skutečně kdy Měsíční lidé existovali, pak to byli první anarchisti v Polance. Nosili kožené oblečení a důtky. Často krváceli a libovali si v bolesti. Z mého hlediska byli hodni obdivu. Ale jejich záliby bych nikdy nesdílel.

1. srpna 2004

Chlív out


 Přidat komentář 




› Online 14


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866