11.11.10 | Lakmé, @, další tvorba | 2489 x | vypínač
Já jsem hlas, který vede nás ze tmy,
já jsem hlas vlčího vytí za úplňku.
Volám k sobě temnou noc, volám k sobě měsíční svit
rozpouštím se v tisících obrazech mlhoviny.
Obsažena v každé jehličce, listu stromů,
v mechu i kůře, s vůní smolnou, točím se po větru.
U tvého příbytku jsem vánek, jenž rozehrává zvonkohru na zápraží.
A pak vracím se zpět domů...
Jsem obsažena v tvém nádechu
a s každým výdechem je mně víc,
vídáš mě na rozcestích a nesnadných cestách duše,
s úsměvem a vlajícími vlasy,
s havranem na rameni, jenž šeptá mé jméno
Koluji vesmírem, naplňuji duši,
karty osudu připravené na obranu,
jsem..kouzelnice pro tvou potěchu.
Těším se každému novému dni,
po němž přichází..NOC.
haiku vztah bolest cesta nenávist deprese poezie zklamání pocit touha ... tma vztahy les humor horror přetvářka povídka osud mládí antilistí erotika aa pocity marnost hrůza voľný verš sen emoce zoufalství vzpomínka čas srdce momentka temnota sex beznaděj žena svoboda realita naděje . strach * smutek město láska noc x jen tak .. smrt život samota krev fantasy zima příroda horor sobota vyznání podzim
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866