Nokturno.net / tvorba / dílko

Mrazivý déšť vloček,
na zem padá
a já myslím jen na to,
co by jsi asi teď,
nejvíce ráda......

Polibek či pohlazení,
nebo něco více,
co to teď změní?

Dát ti srdce,
aby mělo tě co hřát,
když jsi sama.
Nebo noční procházku,
ti s odvahou nabídnout?
Vím, že můžeš,
vše najednou odmítnout....

A tak krajem procházím
a přemítám,
jak asi doopravdy voníš.
Jsi květinou ze zahrad tajemných
a vzdálených stínů,
o které tu stále sním?

Tolik bych rád,
aspoň jednou usnul
v tvém klínu,
snad napořád...

A tak slunce vyhližím,
až bude blíž
a stíny se zkrátí.
Snad jednou pak
řeknu ti víc.

A v okně tvém pak,
nebude muset už více,
hořet na znamení samoty,
plamen svíce...