20.12.05 | salazar, @, další tvorba | 2110 x | vypínač
Černá víla, jež v zapomění stává
v ulicích prázdných sítě rozplétává
jak s živcem slída v žulu skládající.
Jí v rukou harfa, ni housle nezaznějí
v náručí prázdném, prázdém po zloději
teplo i chlad v něm, život zmírající.
S modrýma očima, chladnýma až zebe,
volává peklo, proklínaje nebe
trhaje pouta, ruce svazující.
Temnoty sestrou, záhubě matkou je,
nad mrtvou krajinou slzami panuje,
se samým Ďáblem v pláči obcující.
zima tma antilistí pocity smutek pocit vztahy vztah město krev život příroda čas x .. samota naděje svoboda * horor emoce srdce vyznání bolest podzim haiku smrt zoufalství nenávist mládí aa les přetvářka povídka . voľný verš sobota osud strach láska erotika vzpomínka deprese temnota humor beznaděj hrůza ... fantasy momentka sen touha noc realita sex zklamání marnost cesta horror žena poezie jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866