05.09.04 | čtenář Ajuschka | 2197 x | vypínač
Do přeřvané hlasitosti ticha,
Z něhož mi hlava třeštěla nezájmem,
Zazněl hrom, přehlušující záblesk,
Co ničil oslepující záři půlnoční tmy.
S každým novým důkazem živlu,
Běsnícího kdesi za tlustým sklem mé duše,
Se mi srdce sevřelo v dusivém záchvatu,
Škrtíc samo sebe provazem strachu.
Zrak, zběsile tepající v temnotě vlastního svědomí
Najednou jakoby zemřel,
Ustrnul mezi stínem a ranním úsvitem.
Slza bezmoci stekla skrz mou tvář.
Mysl zapudila vzpomínky a zahynula s nocí,
Aby ráno opět vstala do nesmyslného jitra
Plna odhodlání dočkat se příštího večera,
Vědoma si vlastní hlouposti…
* nenávist emoce srdce realita les momentka láska svoboda přetvářka vztahy humor pocity žena smrt osud horror příroda haiku čas zoufalství vzpomínka aa sen bolest x život zklamání poezie temnota antilistí naděje krev vyznání sex samota podzim erotika sobota .. vztah jen tak povídka tma horor pocit marnost noc fantasy cesta město beznaděj zima deprese mládí smutek strach touha voľný verš . hrůza ...
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866