12.04.10 | Solet, @, další tvorba | 2099 x | vypínač
Ačkoli už tě nevídám,
přesto tě stále v mysli mám.
Ukrytý pod dečkou osudu,
ležíš a prosíš mě o vodu.
Na vyprahlé pustině,
začalo to nevinně.
letmé pohledy a dotyků pár,
a náhle zahořel v nás lásky žár.
Kolem nás se začal rozvíjet svět,
ty jsi byl můj, jak růže je květ.
Pustina najednou byla tatam,
v údivu z tebe, po dechu lapám.
Láska jak z pohádky
a život bez hádky.
Člověk však míní
ale život se mění.
Co zmůže písmenek pár,
a zažehne ten známý žár?
Ten co jmenuje se žárlivost
a uráží uctivost.
Tak z lásky zbyl jen cár,
a my dva už nejsme pár.
Pryč je i rozkvetlý svět,
a pustina je opět zpět.
A teď ses vrátil a čekáš co?
Že odpustím ti všechno zlo?
Čekáš snad, že k tobě poběžím
a lásku k tobě osvěžím?
Ale to se pleteš hošánku,
ty maminčin mazánku.
Nechci už víc slyšet, výmluvy, řečičky,
jen si jdi, mizero, na ty svý holčičky!!!
poezie srdce smrt pocit vzpomínka tma zima město antilistí realita horor osud noc bolest samota . .. momentka zklamání emoce les krev beznaděj nenávist čas svoboda příroda sen humor touha hrůza život naděje přetvářka vztahy láska žena jen tak pocity deprese ... cesta zoufalství sobota sex fantasy podzim temnota smutek marnost erotika mládí * povídka vyznání haiku aa x voľný verš horror strach vztah
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866