23.01.06 | čtenář Irena | 1803 x | vypínač
Za křivým plůtkem zahrádka jak dlaň,
a dům bílý s rozpadlými krovy.
Tam tak často ve snech chodívám,
když srdce tak stýská si a nekonečně bolí.
A květy v odkvětu, tak tlivě krásně voní,
jak dlaně, co vyprahle klesly v starý klín.
Nad lesy brdskými se deštné mraky honí,
všude kolem klid a nekonečný smír.
Na stole s ubrusem, s jemnými výšivkami,
hrníček stojí s čajem šípkovým.
Jsem hostem času, jež dávno, dávno minul,
a zase tu sedím za stolem prastarým.
Tak laskavé je pohlazení vánku,
které mi sklouzává lehce po vlasech.
To ruce mé babičky vplétají do copánků,
útěchu pro chvíle v mých životních nečasech.
Tak tenká blána mezi dvěma světy,
má bránu zdobenou z krásných vzpomínek.
Do zahrádky vcházím s povadlými květy,
a babičku vídám už jen ve svých snech.
život momentka zoufalství sen srdce poezie marnost zklamání nenávist humor sex město temnota krev .. cesta samota osud x smrt mládí beznaděj antilistí strach žena fantasy pocit podzim erotika haiku bolest . zima pocity čas svoboda ... deprese noc láska přetvářka vztah les * naděje příroda vzpomínka smutek emoce touha jen tak voľný verš realita aa sobota hrůza povídka vyznání horor horror vztahy tma
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866