ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

CAN YOU READ, FUCKERS?

06.02.06 | jarin, @, další tvorba | 2890 x | vypínač

CAN YOU READ, FUCKERS?
(Kterak psát milostnou poezii kladivem)

Rozskok proti všem
kdo přešli
potok,
kdo došli až na konec
cesty a tam
nudou pošli
Aspoň si mohli řict
„Jak veselý konec!“
ale navzdory všemu
nedá se říct,
co mrak kopec mine,
jak je cesta dlouhá,
že by byla zlá
Aspoň se nedivím,
jak dlouho potrvá
stejně nezná konec
ztrácí se v mraku
a nenajdeš ho na kolejích ani na jiném železe se dřevem
které vedle, kterého každý zneužívá k vlastnímu nutnému
pohodlí idiotů.
no a tak jsme šli.
a po cestě jsme viděli:
- velké pyramidy
- hodné slony
- veselé opičky
- bláznivé vesničany
- strašidelné tigry
- rozpustilé veverky
- zelené melouny
- žluté banány
- oranžové pomeranče
- šíleně krásné princezny
- rozdováděné pomrdanče
a pak nás to přestalo bavit
a šli jsme do hospody.
tam jsme si dali:
- pivo
- guláš
- pivo
- vodku
- pivo
- pivo
- černé pivo
- česnečku
- kofolu
- pivo.
No a pak to začalo: „Nemáš?“ „Nemám“ „Kurva“
No a tím to skončilo ale začaly se dít jiné věci
mraky se zvedly a odtáhly pryč
hvězdy se usmály a vytáhly bič
lehám si zvedám se
potichu divím se neměl by tu být ještě někdo?
Nebo něco?
Pak přišla manželka z autobusu
a řekla: „Kluci, co to zas vyvádíte?“
Jak jí to jen říct?
Nějak jsem se doplazil k nejbližší duně
ukousl jí ucho ale mělo hnusnou chuť
vyplivl jsem štíra až zítra
no a pak jsem ji uviděl.
byla to sice jenom opilá vesničanka,
ale já jsem se zamiloval.
líbilo se mi na ní především:
- její modré oči
- její červená sukně
- její černé vlasy
- její červené tváře
- její malý nosík
- její dlouhé nohy
- její bílá halenka
- její štíhlá ramena
- její odulé rty
- její zkažené zuby (které v té chvíli
vůbec nevypadaly tak zkažené, jak
doopravdy byly)
a potom se mi také líbilo:
- ty mraky všude kolem
- to bzučení včel
- ta hudba v rádiu !! (co to jako je?)
- ty ptáci kolem
- ten její pohled do mých očí
- ten můj pohled do jejích očí
- ten manželčin pohled do záchodové mísy
- ten pohled, co jsem dostal minulý týden
od přítele z Ameriky
- a nakonec ta mlha a tak..
Uviděl jsem záchvat romantiky
jak se ke mně blížil jako spásná tramvaj
Nebrzdil, vůl jeden, a rozbil si přední sklo
o sochu Boba Marleyho, který se jenom podivil,
proč jej nějaký kretén bourá a z
té tramvaje nacpané romantismem
vyskočily najednou dva tucty
hladných tichých nohou
a já se jen ptal, zdali mohu?
Proč bych nemohl?
(Manželka se zajímá o život
boha Ra protože věří že byl z Jamajky
a měl dredy ale nebyl to Bob Marley
protože ten neměl zobák jenom kytaru)
Mezitím romantika odplula po vlnách
a slunce zase vyšlo
ale mouchy už nebyly jako předtím
protože měly o kus masa víc
ale já za to nemůžu
viděl jsem asi někoho jiného kdo miloval tu řeku
a zavřel jsem oči,
a byl jsem šťastný,
a chtělo se mi básnit:
„na obloze mráčci
plují jako dráčci,
moje velká láska
je exotická kráska,
má oči motýla
co sedl si mi do týla,
a měsíček svítí
jako jarní kvítí,
chtěl bych tě líbat
úplně všude,
až s té luny
jenom srpek zbude.“
a pak zase přišla manželka a
pak už nám jel autobus a
tak jsem si řekl,
že o tom všem napíšu
a aspoň jednou v životě
si prožiju něco krásného,
ale v televizi dávali zrovna
film, tak jsem se na to
nakonec stejně vysral.
Už jsem vám říkal,
co se mi nejvíc líbí na manželce?
Když tak krásně obrátí něčí oči
v sloup
a bude světlo.
Smůla je, to světlo mě vždycky dostane
„Copak je to možné?“
a ona se začne smát jako nonšalantní ale blbá kurva z Montmartru
nebo odněkud shora
a celý večer se tak směje
(nikdy dřív jsem si nevšiml,
jak má hubený stehna)
a já jí nadávám německy a rusky
a autobus znova nikde.
Jenom čas. Chce to čas. nic víc.
Všechno ztuhne v mrazu a poezie se tím
tuhnutím rozplyne a já zase půjdu
do hospody ale ne z autobusu protože
manželka nikdy neviděla
ty bolšácké pyramidy
a stejně by tomu nerozuměla
Ale asi by se jí líbily. Asi jo
a tak moje vášeň zůstává skryta,
jak chlad v mém srdci,
které kdysi žilo,
však dávno, dávno již,
co rok s rokem rokem ruku v ruce
kráčí čelem vzad,
moje touha nepoznána jest,
již je tomu pár let,
které však v ponurosti se
vyrovnají staletím,
a já,
jako bájný hrdina,
jako Agamemnón,
s chladem v duši,
ač s tělem stále mladým,
piji kalich pln hořkosti,
leč pýcha a hrdost mi
stále hoří v hrudi,
má vášeň transformuje
světce ve vlka,
má temná duše čeká na
okamžik spasení,
ten cit ve mě nezmizí,
ani když tělo bude tlít,
kdybych ji snad ještě uviděl,
kdyby mi osudu nit
dopřála ji znovu spatřit,
tu exotickou krásku,
ó, já šílenec,
já odpadlík a splozenec
marnosti,
já bych ji píchal!
já bych ji ošukal,
že bych se z toho
posral,
ale teď jít spát,
neboť již je čas…
…vstanu z popela jako bájný fénix
Lidi se na mě dívali jako na debila
protože když klesla mlha smog smrad
sebral jsem odvahu sílu a kabát
(na sebe)
a šel vrátit ty oči. Převrácené v sloup,
který jsem sotva unesl.
přitom jsem si vzpoměl na měsíc (srpen, tuším),
který mi slíbil ne věrnost,
ale marnost.
Bez očí se nedá žít a já to dobře vím
manželka je krade, zatímco já spím
a zdá se mi o tom, že přítel je vlk
ale nemám z toho psycho
leda ta liška podšitá s devíti ocasy
ze staré Číny s lesklými černými
vlasy, jako uhel, jako zrcadlo
(beztak je to mrcha, která má nechutně ráda draky
jako Kchung-tia)
Proč jsem se vzbudil v tom lese (Fubuki Mori)
ve sněhové bouři? Nikde ani lísteček ani vlk
jenom moje noha, můj vlak a můj krk
To už je fakt vrchol odvahy
vidět kobylky skákat z podlahy
beztak jsou podobné mořským koníkům
přisátým k hrudím zlým námořníkům
napitým krví s rumem (nemusí do hospody, jen do
přístavu).
No a tady končí můj příběh,
snad jsem Vás rozbrečel, možná i rozesmál,
a teď půjdu o dům dál.
moje oči zůstaly opodál,
a ten, kdo byl v zemi král,
nadělal strašnej kravál.
Co se týká slov, byl to dobrý lov.
KONEC UŽ SE BLÍŽÍ JAK ŽELEZNÁ PĚST PÁČ UŽ TŘIČTVRTĚ NA ZKURVENÝCH ŠEST


 Přidat komentář 




› Online 14


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866