21.09.05 | Eve, @, další tvorba | 2247 x | vypínač
Otevírám oči...
Když mé smysly splynou s tichem,
opojím se sladkým hříchem:
Na nártech mi vzkvete růže,
co prorostlá je do tvé kůže.
Políbím oblohu...
Pilníkem přeřežu růžovou peň,
abych se mohla podívat ven
a obléknout si kůži podle počasí.
Pak si tvou nevinnost posadím za řasy.
Čistá pleť červánků pohladí oblohu,
mokrý svět lastury skryje se do rohu,
kde čekám já na přízeň svitu,
bych požehnala koloritu.
Spirála rosy vine se okolo břečťanů,
toť slzy andělů, kterých se zastanu.
Do dlaní posbírám veškerou odvahu
a vykročím levou - pro svoji povahu.
cesta x smutek realita erotika fantasy samota svoboda mládí osud momentka .. naděje emoce život jen tak beznaděj . žena podzim pocity horor smrt povídka krev sobota ... temnota voľný verš vyznání nenávist vzpomínka srdce * sex tma pocit horror zklamání město les vztah zima hrůza láska poezie noc strach aa touha humor bolest marnost příroda antilistí deprese haiku zoufalství čas vztahy přetvářka sen
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866