18.11.05 | Hermedos, @, další tvorba | 2533 x | vypínač
Ty jsi jako květina, co černé barvy lístky má!
Lákáš mne, má jediná, jenž duši mou tak proklíná!
Tvá záře sahá do dáli, kde život brodí se,
Jsi mou láskou v chorály, když duše rodí se!
Kdepak je naděje?! Kampak se ukryla,
Možná se ukryla v náručí anděla!?!
I věčnost s tebou strávená je pro mé srdce málo.
Já zbavil jsem se tajemství, a to mi tebe dalo!
zklamání žena haiku fantasy mládí realita beznaděj cesta les . horror svoboda čas zoufalství srdce život přetvářka tma vztah poezie sex x noc smutek město voľný verš bolest povídka horor pocit zima vztahy aa jen tak samota pocity erotika sobota emoce ... osud marnost nenávist podzim .. deprese hrůza vyznání naděje touha antilistí strach * láska sen temnota vzpomínka humor momentka krev smrt příroda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866