17.03.06 | čtenář Balladyna, @ | 1989 x | vypínač
Potichu kvete zelené ráno,
nesměle oči otvírá,
drze vchází nikým nepozváno,
na polštáři vzdychne, umírá.
Vtíravě poledne hned za ním přichází,
voní po červeném víně,
rubíny na stěnu vysází,
v podvečer mizí líně.
Večer zní jako siréna,
klauni na nebi tančí,
s věčností pojí ho ozvěna,
svůdník v kůži beránčí.
Noc je vlídně temná,
s pozvánkou i bez ní chce jít jí vstříc,
mladý stín zvedá se ze dna,
poprvé díva se z okna jen do ulic.
tma realita naděje vyznání sen podzim mládí hrůza emoce horror samota . .. sex deprese zima osud vztahy smrt sobota x nenávist zklamání čas vztah svoboda les temnota antilistí noc touha humor krev pocity erotika haiku srdce přetvářka život poezie město horor cesta smutek * pocit žena ... marnost příroda momentka povídka strach voľný verš zoufalství beznaděj vzpomínka aa fantasy bolest láska jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866