Nokturno.net / tvorba / dílko

Gargantuovský fanfaron
pozval svou Pýthii,
nakaženou leprou,
na rande-vouz
ke svátečnímu stolu,
by garnáta pojedla.
Hnilobný puch
jejích vaječníků v rozkladu
se linul po zesíleném
okraji ubrusu.
Už není schopna věštit.

Táhne se za tebou odér,
podobný tomu,
jakým je bohyně Iris
cítit v ústech.
Přinesl jsem ti na kuráž
mentolový julep
a jako dárek
v igelitu přidušený
nemocný tulipán.

Tak něžně,mateřsky
mě krmíš.
Hltavě polykám tvou
granulovanou placentu
napuštěnou meskalinem.
Toužíš po tom,
abych se proměnil
v deliranta,
který na povrchu
clavichordu,
nebude schopný
rozpoznat zachovalou patinu.

V neosvětleném rohu salonu,
statný moa
s pravidelností klove
do ztluštělého těla švába.
Vzduchem je cítit
eau de Cologne,
která mě však nezachrání
před mou parafrenií.
Dal bych si dragée
s jahodovou příchutí.
Proč před ní vypadám
jako maskarón?

Jsem nepochopený fantasta,
kterému kolem hlavy
září rozpálený nimbus
a jehož facetované oči
připomínají slídu,
rozprostřenou na slunci.
I hloupý,obtloustlý albatros
mě posměšně napodobuje.