21.01.07 | jan urban, @, další tvorba | 2795 x | vypínač
Nad stínem
když se v slunce noří
zní teskné zpěvy andělů
kteří nám klesnou
hroby ozdobit
až ukončí stráž
u duší přidělených.
Duhou pstruhů
ozdobím stříbro zčernalé
vpité do štítu probitého
střelou
vyslanou belhavým střelcem
dnes bez křídel
kterého probudily
hlasy zprvu nesmělé
ale v tom tichu
sytě znějící.
Do srdce
zatnuty jsou ostrve
hradby se pod nimi chvějí
a vřelá krev
se stává nápojem
pro dvě hrdla vyprahlá.
smutek ... vztahy * horor beznaděj humor nenávist hrůza sex zklamání horror sobota realita samota zoufalství láska vzpomínka jen tak vyznání smrt momentka .. mládí srdce aa erotika bolest deprese voľný verš fantasy pocity život strach haiku antilistí svoboda tma pocit příroda temnota marnost sen zima les touha x osud . přetvářka poezie povídka vztah cesta naděje podzim krev noc město emoce čas žena
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866