21.01.07 | jan urban, @, další tvorba | 3162 x | vypínač
Nad stínem
když se v slunce noří
zní teskné zpěvy andělů
kteří nám klesnou
hroby ozdobit
až ukončí stráž
u duší přidělených.
Duhou pstruhů
ozdobím stříbro zčernalé
vpité do štítu probitého
střelou
vyslanou belhavým střelcem
dnes bez křídel
kterého probudily
hlasy zprvu nesmělé
ale v tom tichu
sytě znějící.
Do srdce
zatnuty jsou ostrve
hradby se pod nimi chvějí
a vřelá krev
se stává nápojem
pro dvě hrdla vyprahlá.
, linkuj! 
, jagg 
sex erotika les pocity aa tma povídka marnost fantasy ... svoboda bolest vzpomínka temnota momentka strach noc mládí x město zklamání vyznání realita * deprese život emoce čas nenávist beznaděj horor krev samota sen přetvářka smutek . sobota poezie naděje láska smrt horror příroda jen tak srdce humor podzim osud haiku hrůza voľný verš cesta antilistí touha .. pocit vztahy zoufalství vztah žena zima
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867