Nokturno.net / tvorba / dílko

Musíme být opatrní a skrývat se nedůstojně před kapkami deště. Jenomže to byl v podstatě důsledek toho, že Jude objevil promlčenou lahodnou škebli přívětivého mořského dna a já si otevřel lahváče, protože jsme byl snad až příliš nedočkavý. I přesto jsem zůstával natolik roztomilý, že mou tvář pokryla rumělka natolik silná, že jsem se musel nekontrolovatelně obdivovat. A sám osobně jsem navíc byl uchvácen krásou ženského těla. Kdy se mě Olin zeptal:

,,Nepokryla tě srdceryvná vyrážka?“

Přiznám se, vypadalo to ošklivě a skutečně jsem nevěděl, co dělat. Stavěl jsem se do světla uhrančivosti a mé očka plály jako dva vyhaslé uhlíky. Hospodské od Pavlíků jsem začal tykat a vyžadoval nepříčetně prezentaci jejích vnad. Včerejší den byl totiž ve znamení Kozoroha a poblouznění myli. Sešli se dva blíženci. Já a Míša. Mrkali jsme na sebe a vyčkávali dokud se k nám nepřiřítilo menší obsedantní sdružení náruživých žen. Všechny měly piersing a vypadaly až natolik hezky, že jsem jim nabízel manželský úvazek zcela odevzdaně a naplno. Strkal jsem jim pod nosy své ubohé ponožky a upřímně se jim snažil vysvětlit, že si je skutečně neperu sám. A snad i proto jsem byl nakonec donucen sáhnout si do riflových mini kraťásků. Odkud jsem si povytáhl své bleděmodré trenýrky. A při tomto činu se cítil nevýslovně šťastný. Dokud tedy nedošlo na otázku placení, protože jsem zjistil, že ranní důchod lakonicky čerstvého dne se rozprostřel v naprostém nemilosrdenství neexistence. Ovšem nejvíce šokantní pro mne zůstávalo, že na vlakovém nádraží jsem přehlédl Lucku P. jenom proto, že jsem tiskl pečlivě ruku Kamilovu a něco naléhavého šeptal mu mazlavě do ušních závitů. Bylo to asi v tomto smyslu:

,,Když žížale vyrveš zub, nemusíš se chodit najíst celé tři dny, ale i přesto ti všude ochotně poskytnou pokrm, který zaručeně nepřijmeš a ještě navíc budeš u toho nevýslovně šťastný.“

Kamil se celý třásl. Až tak důležitým ve světle náležitosti stalo se toto mé tvrzení. Kdy z nedočkavosti blížícího se konce světa, byl jsem vyvržen před obnažená chlupatá kolena Judeho Kristýny, jež svým zkaženým chrupem naznačila Kamilovi, že by sice s ním i chodila, pokud by ovšem věděl, kdo je to Jean-Michel Basquiat. Řídil se jeho neodkladným příkladem a v důsledku toho zemřel asi tak za devět let na předávkování ejčem.

Snažil jsem se ho přesvědčit, že je šťastný muž. Ale chtěl si jenom dát pivo a působit nanejvýš přitažlivým pojmem. A jelikož jsem stále slavil už po několik týdnů své pětadvacáté narozeniny. Svolil jsem nakonec k tomu, aby se mi náramně zhotovila díra v kapse a já cestou necestou ztrácel nesčetné množství kovových mincí.

S rachotem udeřily o dlažbu procítěného chodníku. Ráz naráz lidé propadli hysterickému šílenství a zmocňovali se mých neochvějných padesátníků, včetně ostatních naprosto promarněných úspor. Byly natolik nádherné. Že spokojeným spoluobčanům nezbývalo nic jiného, než snad až příliš úpěnlivě se prodchnout otevřeným násilím, a stát se procítěnými vrahy jsoucna a racionálního rozumu.

A vzhledem k tomu, že jsem včera byl skutečně obklopen ženami všeho druhu a jejímich super dráždivými vnadami, jsem se statečně ospravedlnil z naprostého nedostatku povšimnutí Lucky P.. Lucka je totiž velice zvláštní. Je fenomén a ani o tom neví. Je to nejkrásnější bytost v Polance. Tedy až po mém neblaze blaženě olezlém naraženém nehtu na palci mé pravé nohy. A mně nezbývá nic jiného, než abych ji miloval. A já ji tedy miluji. Upřímně a horoucně asi tak, jako může anděl milovat svého boha. Bůh sedí na toaletní míse někde v baru v New Yorku. A anděl je uvržen v okovech do sklepení na Ďábelských ostrovech. Myslím si však, že i přesto zůstává na světě místo pro smysl života lidského společně ruku v ruce s černým humorem.

19. června 2004

Chlív out