28.05.04 | Anemone, @, další tvorba | 2321 x | vypínač
I přestože nám paprsky slunce žíhají tváře,
jsme stále bledí jako smrt.
I přestože dýcháme čistý vánek,
prach a plyn plní nám hruď.
I přestože ptáci kolem pláčou,
jen palbu vzdálenou slyšíme.
I přestože je vše dávná minulost,
nářky a pach krve stále cítíme.
I přestože žijeme dál,
tam mezi zákopy jsme smrt potkali.
I přestože jsme tvrdí chlapi,
i přesto vše jsme tenkrát plakali.
Měli jsme duši…
Tu nám vyrval z těla bodák války.
život příroda vyznání beznaděj povídka cesta vztah smrt svoboda láska sobota zoufalství horor zima ... smutek žena horror antilistí aa temnota les zklamání marnost nenávist vztahy hrůza momentka pocity voľný verš emoce naděje podzim vzpomínka bolest realita * město deprese . přetvářka krev touha mládí samota poezie fantasy x sen humor osud strach čas pocit srdce jen tak erotika tma .. sex haiku noc
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866