30.01.10 | FreyIng, @, další tvorba | 1585 x | vypínač
Hoj temné lesy!
Hoj krásko, kde jsi?
Kopce zelené,
mámení stoleté.
Ó ty spanilá,
co jsi mě,
svou láskou opila.
Ve viru vášně,
jeden jen žasne,
co všechno umíš,
jak mu vše,
před očima,
v šílenství touhy měníš.
Tak prosím,
odlož ten labutí háv,
co tak ráda nosíváš
a buď už semnou napořád.
U jezera při čekání,
zima ukrutná bývá,
kdejaká mrtvá,
se zalíbením,
se na mě,
z pod hladiny dívá!
Hřeješ více než oheň,
miluji tvůj vášně plamen
a nenavidim zimu,
co pak přichází,
když mi zase pryč odcházíš.
Pojď semnou, na cesty mé,
už nebuď jen tolik,
navštěvník žádaný.
Opravdu zle, se na mě díváš,
když jsem znovu neodbytný,
s nepochopenim,
mé ůmysly vnímáš.
A tak už jdi,
buď si ptákem,
třeba navždycky.
Jiná bude ráda
a bude více chtít,
než jen pouhou zabavou,
na pár nocí být.
Smutné oči, na mě neplatí,
mé srdce neni,
na lamání, jak chleba.
Takové trápení, mi není třeba....
horror ... zoufalství sobota žena noc touha poezie mládí vztah láska erotika vzpomínka čas haiku povídka antilistí humor beznaděj strach x smrt podzim pocit zima horor deprese . voľný verš sen zklamání příroda hrůza sex aa bolest emoce .. přetvářka fantasy tma marnost momentka vztahy osud temnota les pocity realita cesta vyznání jen tak život krev město nenávist * smutek samota srdce naděje svoboda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866