Nokturno.net / tvorba / dílko

Padá vločka,
padá pomalu, vznáší se dlouze.
Schovávám v sobě vzpomínku,
jak krásné je létat ,
jak krásné je poddat se touze...

A šumení korun stromů vyslechnout,
když vyslechneš volání vrátit se,
za hranice, splněných snů, zpátky domů.

To jen se říkává,
že pod svícnem je tma,
není to však pravda,
když jsou dva.
Jeden malý, druhý větší,
přesto noc lásky, není o to delší.

Krásná jsou ranní svítání,
když láskou zní noční souznění.


To blázen jen sní, místo toho,
aby byl už dávno s ní - s ním....