Nokturno.net / tvorba / dílko

… nechávám znít kapely z celého vesmíru ve své hlavě – pohanské obětiště – zasrané – cukrkandlem barokní kapličky – sen o sibiřských šamanech : Ve stanu obrovských rozměrů se jich sešlo šest – potřebují prostor – proto tam diváci nejsou – hlavy by jim splaskly – a k tomu ty masky – stačí pohled do jedné z nich a oči přecházejí – šmouhy červené – obrazce se měnící – škleb, který není smíchem – nepřítomného duchem úškLEBEK – stejný vidím i na Ksichtím kameni ve Chřibech – tlačím svou hlavu do skály s chladným pocitem, že mé jméno Skála kámen vytlačí – otisk je na místě – běžte se tam podívat …. Kolem vytlačené tváře poutníků co též bili hlavou o zeď …. Lezu na kámen a z hora vidím, že je to hlava Golema – zaražená v zemi – i důlek na šém – obětní jamky plné vody – oči zrcadlící – oblohu – stromy – slézám dolů – napovrch skály začínají vystupovat další a další obličeje – radši odcházím …

… šamani kráčí po širokém bílém koberci, který se před nimi stále odvaluje – je pomalován výjevy z vizí v minimalistickém pojetí červených širokých čar, jako petroglyfy ve skalách – kus za šamany se koberec zase svinuje – vidím to z ptačí perspektivy – celý systém koberce nekonečna pod nohama šamanů mi zůstává záhadou. Každopádně, to že mohou jít celou dobu po obraze kilometry daleko musí činit na přihlížející velký dojem. Postavy v maskách kráčející po nekonečném piktografickém svitku.

V přístřešku si také vyrábím masku z březové kůry a dřevokazné houby Holdstock by měl radost – maska odradí přišedší přízraky z jiných dimenzí, kterých je tam tolik, že se místy tlačí do našeho světa a zabrání prostupu mému tam – neb pro další přízraky je zásvětí moMENTÁLNĚ nedostupné ….

Pokračování příště