Nokturno.net / tvorba / dílko

Takže začnu zjištěním, že co znám Monču, nevím co je nuda. Pokud někdo neví, kdo je Monča, tak to je jedna blonďavá holka, kterou sem jednou jakože ulovil, kterýžto tvrzení teď ale považuju za mylný, neboť dle všech prokazatelnejch faktů klofla ona mne. A teď si připadám jako ochočenej čokl nebo z ruky zobající fógl. Já se kvůli ní začal samovzdělávat (!), což ale činím i nadále, a to v mnoha oborech, jelikož by mi bylo stydno jí někdy říct, že.. tak tohle holka nevím. Tuhle před několika dny sem stál před problémem, jak jí vysvětlit, že klobásky nepřicházejí na svět z čuníka jako vajíčka ze slepice, ale obzvláště drastickým až krutým způsobem. Já se jí to snažil šetrně vysvětlit, ale bylo to marný.
".. bobku, ty kecáš.. " sou vždy její slova, když mi nevěří, ale kterejma mě pozitivně nasere.
Abych vyřešil deficit její vědomostí v klobáskový oblasti rozhod sem se pro zaručenej systém uvidíš - uvěříš. Mám na Slovensku jednoho kamaráda, menuje se Martin, je naprosto neskutečnej, on je vystudovanej mudr a jako obvoďák má v péči tak dvě tisícky důvěřivejch lidiček, ale nejbližší nemocnici hodinu jízdy autem, takže jako správnej vesnickej doktor dělá bez rozdílu vše, co doktořina obnáší, porodem začínaje, sádrováním polámanejch hnátů pokračujíce a trháním zubů konče. Jo a umí dělat prima klobásky. Tak sem mu brnkl a nasledujícího dne sme už s Mončou vyrazili na šestset kilometrovou štreku, Monči sem ale neřek, že sme vlastně pozváni na echtovní domácí zabijačku, i cestou sem si dával majzla, abych nic nevyzvonil. Dojeli sme v pohodě a pak v přátelským kruhu a u vynikající slivovice prokecali půlku noci.. Ráno se už sešli i sousedi, voda se v kotlu vařila, nože byly nabroušeny, obřadně byl ještě vypit půllitr slivovice.. a šlo se na věc. Čuníka sme vylákali z chlívku na rendlík vařený kukuřice a právě když už sme chtěli na čuníka hopnout, zjevila se na scéně Monča.
"..júúú.. to je krásný prasátko.. Jak se menuješ, drobečku.." oslovila téměř třistakilovýho čuňase, ".. nechceš fidorku ..? "
" Bacha Mončo..může bejt nebezpečnej.. odstup kousek.. ať tě netoto.." snažil sem se stále nic netušící Monču od monstra odlákat.
Stalo se a pak už sme se na prase vrhli a povalili jej na zem. Prase začalo kvičet, Monča ječet a když už krev stříkala, Mončou to seklo o zem. No nazdar, říkám si vduchu, snad to ale holka přežije. A taky že jo, stačily na to tři štamprle slivovice, Monča je kopla do sebe, my ostatní sme si dali taky, pro jistotu, no a pak už vše pokračovalo jako po másle..
Cestou domů se Monči ptám.
" Tak co, kotě.. ještě si myslíš, že sem kecal, když sem ti říkal, jak se dělají klobásky..? "
".. hele pindíku.., mě ty neoblafneš.. tak jo, na Slovensku je tak dělaj, ale u nás v Čechách určitě ne.."
Už sem otevíral hubu, že se ozvu, ale hned sem ji zavřel. Sakra.. ony některý klobásy opravdu nevypadají a ani nechutnají jako vepřový..