05.09.04 | čtenář Ajuschka | 2148 x | vypínač
Mžourat do zářivých slunečních paprsků,
Zhlížet se v zašedlých zrcadel odlesků,
Poslouchat šum stromů s napadeným listím,
Jaké to je vím, ale už nikdy nezjistím,
Proč mě to všechno tak děsí…
Při každém jeho úsměvu cítit slabost v kolenou,
Litovat lásku vejpůl zlomenou,
Nechápat vlastní srdce, které paniku křísí,
Pokaždé, když o milost prosí,
Za každou chybou, kterou udělal…
Nemoci zapomenout na společných chvil krásu,
Když připomíná je západ denního jasu,
Myslet na to všechno každou noc,
Mi sebralo všechnu vůli, moc
Být svá…
Už nikdy nebudu taková, jako dřív…
Už nikdy se nepřestanu bát…
vztahy vyznání * mládí haiku erotika město hrůza zklamání cesta strach voľný verš krev temnota bolest emoce ... fantasy zima antilistí povídka beznaděj vzpomínka naděje smrt vztah tma les . .. život sen pocit horor samota deprese podzim noc přetvářka osud srdce humor realita horror sex marnost pocity smutek čas momentka poezie sobota aa láska žena nenávist příroda svoboda jen tak zoufalství x touha
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866