Nokturno.net / tvorba / dílko

Múj drahý, tvá kúže je drsná a ráda jsem ji hladila…
Však stydne rychle.
Udatnost mi tě zabila…
Ach Marku, neopouštěj mně v  hodine příkré!!!
Byla jsem milenkou Cézara,
však tobě byla ženou!
Já vždy brala a nikdy nežádala,
však teď prosím- zústaň ještě chvíli se mnou!
Marku! Marku Antónie já žádám!
Teď nepřikazuju ti položit mi k  nohám Řím!!!
Jsem vtělením boha, s  klidem postavím se zradám,
však nesmířím se s  pádem tvým!
Pro mně si roven Egyptu,
jsi pro mně vším!
Tebe miluju, né hory zlata a nefritu
i  když někdy sis to myslel, podlehnul´s pletichám zlým…
Ach Marku, neumím zadržet tvúj poslední dech,
stejně jako už neumím zadržet Římany.
Tenhle okamžik jsem vídala v s nech-
ty ležíš na márách a Egypt padnul mi…
Však co mi láme srdce víc???
Padá Egypt- nejkrásnejší země nejmocnejších bohú…
Bez něj nejsem královna- jen coura a víc nic..
Však co jsem bez tebe- co bez tebe mohu?
Ach Marku, tak naposled zachovám se jako bohyně
a jenom kvúli tobě slyšíš!!!
Nebudu znovu děvkou vaší římské spodině,
nejenom ty máš tvrdou hlavu a rád se příčíš…
Žádný Octaviánus mě nepovleče v  Řím jako otroka,
jako tu co zničila jeho nejmocnější muže!
Ach ne drahý, pro obojek jsem příliš divoká,
tak ať vychladne i  moje kúže!
Odejdeme spolu!!!
Nastrojte královnu na poslední cestu!!!
( Vrátíme se do podsvětí- domú…)