Nokturno.net / tvorba / dílko

Ač sebevíc jsou tvé oči krásný
Ač úsměv tvůj mi rozpaluje duši
I  když nejkrásnější jsi stvoření této země
Já zjistil jsem – milovat tě nelze…

Ne že bych nechtěl –
mé srdce prahne po tobě
jak ztracený v  poušti, po vodě
Ne že bych nemoh –
vždyť ty jsi ta nejžádoucí
v  mém světě…
Světě listů, per…veršů
snů…
Tvůj sladký polibek
jenž v  mysli každou noc
vídám
snad někdy chtěl bych ho prožít
snad někdy v  budoucnu
přijde ten den
kdy najdu v  sobě odvahu
vzít tě pevně do rukou
obejmout tě – křehce
dívat se ti do očí –
bez ostychu, bez bázně –
že zitřek bude ten poslední,
poslední a jediný,
v  mém životě bez lásky…