Nokturno.net / tvorba / dílko

Obžalovaná štika

Malý vodník Dřevojánek
měl v noci neklidný spánek:
Přišli k němu lín a štika,
o které se v řece říká,
že ostatní nemá ráda,
protože je ryba dravá –
když totiž otevře hubu,
má ji plnou ostrých zubů,
mračí se a tuze zlá je,
s rybkami si nepohraje.

To je lež, štika se hájí,
já si velmi ráda hraji,
a nejradši na honěnou:
Jak blesk letím říční pěnou
do rákosí u hlubiny,
kde čekám na tyhle líny
na zarostlém kameni,
až mě na něm dohoní.
Je to jenom jejich chyba
chtít si hrát, když štika zívá!



Rybička

Pod olšemi při Dřevnici
hádali se dva bratříčci
o rybičku mrňavou,
s jednou ploutví bělavou
a s tou druhou do červena.
Více ploutví rybka nemá ?

Ať se nám to neplete :
Tu třetí má na hřbetě
a za hlavou další dvě,
těmi přece pádluje,
další, malá ploutvička
vyčuhuje zpod bříška.

Je jich šest ?
Já nevím – možná,
že se podle ploutví pozná,
o jaký jde rybí druh.
Že by jelec ?
Nebo pstruh ?

Počítali, počítali
a na sedmou zapomněli –
na tu, kterou kvůli kráse
mají rybky na ocase.

Mrskla jím
a k jejich škodě
plave si zas v čisté vodě.


Rybí závody

V létě chodím do přírody -
kousek polem, kolem vody,
v řece mezi kameny
bojuje se o ceny,

rybky velké, střední, malé,
sportují tam vytrvale.
Stojím s Brokem vedle cíle –
tam je také odměníme:

Té první, co zvítězila,
té hodíme kousek sýra.

Té druhé z těch rybiček
dáme suchý rohlíček.

Co ale za třetí místo,
když je v obou kapsách čisto?

Jen pochvalu pro ni máme,
zazpíváme, zaštěkáme.