Nokturno.net / tvorba / dílko

Žiju jak vlčice
zrozená při úplňku
plížím se stinnou zahradou
prchám purpurovou rovinou
courám bez cíle, bez peněz
v lesích tvář neztratím
padnu-li do želez
sebe nezraním
dál běžím s vlky, hladová, bez kořisti
pryč od lidských čelistí
v komedi emočních úrazů
vetuji frašku dotazů
v dańových přiznáních
-kdo spáchal hřích?

Utíkám každou noc

V pondělním zádušním ránu
v mé hlavě skřípou
rozbité střepy svatého grálu
barvím si tvář purpurem králů
ten jeden tah štětcem tíží mě k upadnutí
tak trhám hedvábnou nit
trhám a přestávám snít
Jenže ruce se žízní chvějí
hladem se nohy v hady mění
splétají hlínu s kořeny
vrůstají do země
uprostřed šarlatové pustiny
ve vlastním obraze
stávám se z vlka jabloní
a z čerstvě řinoucí krve
-jaká teď strom jablka urodí ?

Vracím se každý den

Až k mým pažím satyr zabloudí
slunce podzimem prozáří větvoví
on se i k plodům v trávě sehne
A ochutná-li
trpká pláňata v sladká promění
rány v těle se zahojí
však s mým srdcem jeho zpěv nehne