Nokturno.net / tvorba / dílko

Ta moje si narazila nějakýho amanta, ani se tím netajila a že tak udělá, tak na to mě předem upozorňovala, ba vyhrožovala, že jestliže si já nechci plnit ty manželský povinnosti, že on se někdo najde. A tak jsem jednou doma a v posteli našel Frantu. Dolfi, to je můj malej a drzej jezevčík, seděl v předsíni a poťouchle na mě koukal, že co já jdu udělat, jelikož z ložnice se nesly brutální zvuky, jednoznačně potvrzující to, co se za dveřmi odehrávalo. V žilách, ve kterejch momentálně proudilo více alkoholu než krve, se mi zvedla hladina adrenalinu.
".. ty zrádče.. podrazáku.." vyjel jsem na Dolfiho, ".. tys do kvartýru pustil cizího chlapa? Jak jsi mi to ty vole moh udělat..?!"
Dolfi si však evidentně z mý výtky prd dělal, ale na znak solidarity si olízl kulky.
Po půlhodině najednou, jako kdyby uťal, nastalo v ložnici ticho, pak se otevřely dveře a z nich se vypotácel nahatej chlap v ponožkách, kolem dvou metrů vejšky, se svaly jako Arnold, ale evidentně zmordovanej. Tohle ta moje uměla, byla jako ten tuti-fruti strojek na odšťavování. Mně se to ze začátku líbilo, ale trpět to den co den ?! To bylo na pováženou. Časem jsem totiž téměř přestal vrhat stín. Takže.. ne ! Konec příkoří a nechutnýho sexu!
Když chlap vyšel z vecka, ani o mne nezavadil pohledem a zalez do koupelny.
" .. hele Franto.. hoď sebou, ať vypadneš než se tu ten můj ňouma objeví.."
Tak jsem se dozvěděl, že já jsem ňouma a ten druhej že se jmenuje Franta. Sebelítost mi vehnala do očí slzy a do hlavy myšlenku, že takovejhle život stojí zahovno. Chvíli jsem jen tak stál uprostřed předsíně a blbě koukal kolem bez nápadu že co a jak dál, ale když mi pohled pad na malej stoleček, napad mě nápad.. pověsit se. Jo, to bude ono.
Postavil jsem stoleček pod lustr a konec šlajfky uvázal na hák, na kterým lustr visel. Když jsem odkopl stoleček, na háku krom lustru jsem visel a pohupoval se i já. Jenomže se jaksi nic nedělo, prej vteřinová smrt se tudíž musila asi někde zakecat. A Dolfimu se to asi taky nevidělo, neboť začal řvát až se to tý mý přestalo líbit, neboť jsem ji slyšel jak říká.
" .. co ten čokl tolik řve ?!.. hele Franto, domluv mu.." načež Franta vyšel z koupelny, chvíli na mě pitomě koukal, škrábal se na koulích a pak poněkud nerozhodně zamumlal.
".. já ti nevím, Matyldo.. tady se někdo houpe na lustru a kope nohama, což se asi tomu čoklovi nelíbí.."
".. někdo se houpe na lustru..?.. v předsíni..?.. hele Franto, nedělej si prdel.."
Věta zůstala nedopovězena, neboť Matylda se doťapkala do předsíně a nahatá a s otevřenou pusou na mě tak jako Franta bez slova a pitomě kulila zraky. Já tam visel zavěšenej za krk a udiveně hleděl, jak ti dva tam dole pode mnou vyšilovali, bezhlavě pobíhali, vráželi do sebe a povzbuzovali se k tomu, aby mě některej z nich už konečně sundal. Ale jaksi se k tomu nikdo neměl, tak jsem pořád visel a pohupoval se. Pojal jsem podezření, že se s tím mým nápadem stotožnili, ale Dolfi asi ne, neboť nepřestával řvát. Když ho ale Franta nakop, ztich taky.
No, jak jsem tam tak visel a pohupoval se, došlo mi, že jsem těm třem jen pro srandu a že pověsit se byl totálně pitomej nápad. Ale možná že ne..! Zalovil jsem v kapse saka a vytáh mobil. Když mně na dispečinku informovali, že do deseti minut pomoc přichvátá, ustaraně jsem se ozval.
" .. heleďte.. vy dva, co nevidět tu budou policajti a záchranka.., hoďte něco na sebe.. ať si neuděláte ostudu.."
Teď s Dolfim, každej ve svým fotelu, sedíme před bednou a užíváme si, ty dva pitomce stihl trest a strávěj nějakej čas v lochu, neboť byli obviněni z pokusu mě oddělat a já jaksi z mužský solidarity se všema podobně postiženejma držel kušnu. Že by mě hryzalo svědomí, tak to ne, jsem v cajku a nasávám.
Kdo je přítelem ženy mé, je přítelem i mým, neboť kdo obdělává zemi mou, šetří pluhu mého.. Sakra, kde já to čet ?! Zní to logicky a hezky, ovšem pokud se vás to netejká osobně..