17.12.05 | čtenář Venciš | 1718 x | vypínač
Vítr mi přivál zrníčka písku,
z daleka, tam z hor, z krajiny vůní domova
ve zvuku umrlčích tónů žiletky do bělma vložil,
a na tváři nakreslil mi obrázek - kat!
Nezavřu oči, přec vidím jen pavoučí sítě
v nahotě duši svou skrývám
na jazyku barvu borůvek
na nohách kožíšek, pod nímž vždy usínám.
Nespěchej?!
Nechoď pryč,
ještě není tvůj čas,
ještě neříkej sbohem.
Nestačil jsem se rozloučit!
zima hrůza horor naděje cesta podzim krev město vztahy smrt beznaděj x erotika aa život strach svoboda humor horror realita povídka samota bolest emoce osud žena marnost vzpomínka zoufalství .. mládí vyznání příroda voľný verš sex sobota ... poezie srdce temnota fantasy tma vztah touha deprese nenávist přetvářka momentka antilistí pocity pocit láska jen tak smutek . sen zklamání noc čas haiku les *
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866