03.02.06 | čtenář Irena, @ | 1654 x | vypínač
Dozvuky lásky
Zatímco v osudu již je rozhodnuto,
srdce odmítá pravdu pochopit.
Na paloukách slunných zbylo trochu štěstí.
Ještě tak toužím lásku chvíli mít !
Má řeka už ale ví, i stromy kolem,
že příště tu budu zase tolik sama.
Jen duše doufá, s tichým, tajným bolem,
že on mne miluje, když stále ho mám ráda.
I zahrada má, tak tichá v podvečeru,
těší mne vůněmi, které jsem nevnímala.
Bez lásky teď sedím, v tichém, klidném šeru.
Ne není tu ten , koho jsem objímala.
Slzy jsou úleva, i myšlenky se míjí,
záchvěv lásky pomalu odchází.
Do písku však píši: Vrať se mi můj milý !
Pomalu svítá. Bože. Nový den přichází.
pocit vzpomínka zoufalství samota smutek láska svoboda horor povídka mládí vztah naděje marnost ... nenávist žena antilistí temnota haiku .. město poezie deprese aa les tma touha x horror emoce osud beznaděj voľný verš strach pocity * sen noc erotika momentka bolest hrůza vztahy život . krev sex cesta srdce fantasy zima humor realita čas podzim přetvářka jen tak smrt vyznání příroda sobota zklamání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866