Nokturno.net / tvorba / dílko

Uvolněná ve vaně
čtu si listy od vrahů
bez otisků prstů.
Stejně jsou někde daleko
a čtou jenom blbej bulvár-
lze soudit dle barevných vystřižených slovíček...
Bojím se?
Ano, jiných...
Co mně obejmou a řeknou,
že mně ochrání,
když mi pak dávají klíče od jizby jiného muže.
Tolik hnusu nesetře ani hvězdný prach...

Pomrkávám na miláčky mé prolhané,
co zaplétají mně do vztahů-
ikonu kurev, co neunikne trestu
za to, že s chutí kousla jablko
ve městě andělů a pak dostala taky kaviár.
Ve zrcadle vidím svou tvář-panenku malých holčiček...
Bojím se?
Strach- plamen zoufalých...
Kolik z vás se mně chce ještě zřeknout?
A nechat mi jen milence zpřed brány-
když už jen na papíře vzbuzuji tolik tužeb.

Nepadnu, čekám vás, již žádný strach...
Z bílých rukaviček.