10.11.09 | Patrik Freyi, @, další tvorba | 1577 x | vypínač
Jako malej byl jsem tolik sám,
hráli čáru, i připojit sem se bál.
Tak jsem se ráno probouzel,
chtěl jsem mít šátek na uzel.
Jako v knížkách co četl jsem tisícrát...
Po škole domů, rovnou, to já vím,
trochu se toulám, jen se u lesa zastavím.
A od studánky kamenný
jdou kluci šortky zelený.
A hned mě zdraví a prej jak se mám....
Tak teď nevím co je to být sám,
z táborů, čeho bych se taky bál.
Dnes mám svý šortky zelený
na kroji téčko kalený.
Na šátku uzel, klidně uvážu si sám...
láska temnota vyznání samota bolest .. hrůza zklamání smrt momentka antilistí horor sen vztahy pocity krev vztah fantasy smutek naděje x cesta poezie strach noc tma zoufalství aa srdce vzpomínka . povídka horror sex marnost ... beznaděj humor pocit podzim příroda touha jen tak sobota realita nenávist deprese mládí osud přetvářka život čas haiku emoce zima les * erotika město voľný verš svoboda žena
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866