Nokturno.net / tvorba / dílko

Když jsem tě poprvé spatřil, ani nevím, co jsem si myslel, vypadala jsi plaše, trochu zakřiknutě, možná tě něco trápilo, možná to bylo jen Tvé přestrojení mezi lidmi.
Byla jsi ale stejně opuštená, jako já, bylo mi tě líto a nechtěl jsem tě nechat samotnou, a proto jsem se snažil být Ti na blízku,
at´ už sis všimla mé náklonnosti nebo ne, byla jsi tou ženou, která mi neublížila, když jsem tě prvně oslovil, byla jsi tou, jejíž úsměv jsem vídávál po nocích před očima, i na jiných ženách, které jsem potkával.
Bez Tebe jsem bloudil nocí a ve velkém městě hledal Tebe, doufal jsem, že tě jednoho rána překvapím, když budeš vycházet z domu, a budeš št´astná, když mě uvidíš nebo se setkáme jen tak na ulici, zcela nečekaně a nasmějem se spolu.

Jsme spolu již dlouho, a ikdyž Ti důvěřuji ze všech lidí na světě nejvíc, probouzím se po ránu a bojím se, že jsi odešla, zmizela někam, kde už tě nenajdu.
Ty jsi se změnila, z malé šedé myšky se stala žena, která předčila všechny mé představy, jaké jsem od dětství míval o Vás, já již nejsem ten, který dává srdce na dlani každému na počkání a po dlouhých letech mi na někom záleží, jsi tím, komu všechno říkám, tím, který mi nezavře dveře ve chvíli smutku, býváš u mne a držíš mě za ruku. Do ucha mi šeptáš:"Miluji Tě, spolu všechno zvládnem."