včera | Irena, @ | 1750 x | vypínač
Je noc – za okny jarně prší.
V mihotavém světle svíčky,
má čas jiný rozměr, víš ?
Čekám, až přijde skutečná půlnoc.
Na černém sametu dva malé prstýnky.
Klíčky zlatými otvíráš brány,
světlo za očima oslepuje mne, vidoucí.
Hltavě piješ z dlaní černé paní.
A já ? Mezi koleny svírám jablko.
Šeptáš si o nekonečnu.
Praská mi kůže pod tvými prsty..
V té něze, se zarytými nehty do věčnosti,
jsem zapomněla tvé jméno. Odpust .
Hvězda na nebi nezadrží můj pohled.
A tak – směřuji s tebou do svaté Nicoty.
V lásce, která nemá rozměr a pojem o citu.
Cítím se nyní součástí Velkého třesku..
Kříž na zdi a hodiny .
Není důvod o něčem přemýšlet,
když na obloze není stopa po světle,
Pak bude všechno jinak, až se rozední.
Ale teď ?
Za okny jarně prší. Bolí mne svět až k ramenům.
* povídka srdce emoce .. zoufalství horror les temnota ... poezie přetvářka podzim bolest tma příroda vztah samota zklamání noc město antilistí smrt vyznání hrůza horor zima sen erotika pocity x . vztahy beznaděj sobota osud fantasy krev vzpomínka humor pocit život realita láska nenávist strach smutek deprese haiku čas naděje aa marnost cesta svoboda mládí touha sex momentka voľný verš žena jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6444
autorů: 866