Nokturno.net / tvorba / dílko

Dostal se mi do rukou článek Miloše Dvořáka z roku 1931, původně publikovaný v časopise Tvar. Autor se zde zamýšlí nad stavem soudobého slova uměleckého a vůbec nad stavem lidu píšícího i čtenářského. Při jeho čtení mne napadly mnohé souvislosti se současným stavem uměleckého spisování, ale zde bych Dvořákovy myšlenky vztáhnul k menšímu hloučku umělců/čtenářů.

Autor se ponejprv zabývá stavem soudobé poezie: „...mám-li na mysli poezii Březinovu, mohu říci slovo úroda, o současné poezii mohu užíti jen slova produkce.“ a dále „Slova tu jsou, ale jen proto, že musejí nějak ven, nikoli proto, že by je někdo očekával, anebo že by někomu pomohla, tak tu jaksi docela bezúčelně a bezcitně trčí.“

„Již v sobotu večer a v neděli ráno táhnou celé zástup našich velkoměšťáků do přírody. Cože tam dělají? Mašírují, odpočívají, jedí pijí, koupají se a potom se fotografují. Fotografují se na cestě, u skály, u vody, u sloupu, při jídle, oblečení, v plavkách v sousedství historických památek, atd. Zakrátko jim už nic jiného nezbude, než fotografovat své exkrementy.“ a dále „Ale co jiného jsou tyto snímky, nežli technicky nejvyspělejší formou fetišismu...“

„Je pravda, že tím ustavičným ochmatáváním věcí se tvoří u moderního básníka neobyčejná citlivost a vnímavost nervů, ale to přece nemůže být účelem umění... Je-li zvýšená citlivost účelem umění, pak jejím výsledkem je jenom to, že člověk tím strašněji cítí svou bídu. Je příznačné v době, kdy civlizace a technika je na šíleném vzestupu, jak duchovně bezmocný je člověk.“

Dvořákova kritika se pak opírá o „prvoplánové“ umění, umění na efekt – poetismus vystavěný na akustické hodntě slov a malířské směry usilující o čistě optické emoce. „Konečným stádiem tohoto stavu nemůže být nic jiného než naprostý nihilismus...“ a dále, že „...umění nemůže vytvořit novou věc“ a autor tak není tvůrcem v pravém slova smyslu, ale jen objevitelem, „svědkem mystérií“.

„Dnes se člověk zmocnil světa technikou, ale je za to potrestán tím, že se ho nemůže zmocnit slovem, že jej pouze ohmatává... nejčastěji se podobá telátku, které ztratilo vemeno a nemůže je nalézti, a tak čumáčkem ohmatává vůkolní předměty.“ a dále „Přednáší se stále o smyslu kultury a vymýšlejí se všelijaké možné a nemožné definice kultury, jako by kultura mohla mít jiný smysl, než má život. Ale kdyby si přednášející položil otázku po smylu života, musil by pravděpodobně z katedry utécti.“

Tolik Miloš Dvořák. V komentářích nechávám prostor pro Vás, doufám, že reakce budou mnohé...