Nokturno.net / tvorba / dílko

"Já napíšu, že nejsem Hanuš, nýbrž počestný občan České republiky. A ty si to přečteš – slova, slova, slova, stejně jako kdysi pan Hamlet a zítra pod mým jménem bude psát onen H. nebo P., který je ve skutečnosti H.a P. je jeho výmysl, oblíbená postava z A Teamu nebo mu tak říká jen jeho babička, kterou jednou za měsíc navštíví pro pravidelnou dávku přečistých důchodových bankovek," řekl Mark, můj dobrý přítel, v reakci na událost, jež se mu kdysi na internetu přihodila. Poprvé pocítil zvláštní zmatení ve svém přehledném světě. Mrazivý pocit z nejednoznačnosti. Jeho vyprávění mě inspirovalo pro napsání krátkého příběhu.

H. (resp. P.) má pak dobrou náladu; prozpěvuje si při cestě kaštanovou alejí směrem k domovu, kde na něj čeká již netrpělivá Č., protože po probdělé noci musí dostat pravidelnou dávku silného anglického čaje, kterého se však nepořádné domácnosti nedostává. „Ještě že má ten ňouma babku,“ řka zabořuje se do chladivého, rozházenými šaty přeplněného křesla. Má sucho v ústech a náladu pod psa. Zapne televizi.

I.
Snídaně s Novou s Hrachovcovou. Nová Snídaně při božím ráně jen zvýší její rozmrzelost. Závistivě sleduje křepčivou moderátorku, jak vypíná své bradavkovité vnady a špulí plné rty na fešáka Šebrleho při rozhovoru o zvoraném desetiboji. „Ale bojoval jste přeci jako lev!“ chlácholí ho H. „Je to kurva,“ uleví si netrpělivá Č. a smete zároveň hrnek plný vajglů z vedlejšího stolečku. Čpavý popel, v něm porůznu zabořené zmačkané špičky a jako ruiny povalující a kupící se roztříštěná keramika na vybledlém koberci symbolizují ranní stav netrpělivé Č. Jakmile ucítí ten štiplavý pach, rázem jí mysl ožívá bujnými výjevy včerejší divoké party. Kolem ní se jak stíny míhají urostlí chlapíkové v upjatých košilkách s chladivým pivem v ruce, nejistí šklebiví zajíčkové pokoušející se o kontakt a nakonec seriózní muži v oblecích, zvoucí ji na drink. Vědoma si své atraktivnosti, poblouznila celý klub. Tolik doteků, polibků, vzrušení, smyslnosti. Nechala osahávat své hebké tělo, rozechvěle příjímala horké rty na svou šíji. V televizi právě běžely zprávy: pes kousl hošíka, mladík přizabil dědečka; pár bomb v Kuvajtu, papež na Šrí Lance; Cruise porušil své tehdejší prohlášení:„až po svatbě.“ Prázdnota; stíny se vypařily nad blýskavou obrazovkou. Počítač zakvokal. „Eh, ne!“ vzdychla jako z těžkého snu.

II.
P., neboli H. dorazil domů, ověnčen plnými nákupními taškami. „Ahoj, ahoj!“ spustil bodře z předpokoje, zouvaje své černé boty. Žádná odezva. Uběhlo několik minut, kdy H., neboli P. hledal Č. po celém bytě. Když si pak ošetřoval řezné zranění na chodidlu od keramických střepů, smutně se zadumal. „Zase celou noc na počítači.“ Počítač zakvokal. „Eh, ticho!“ prohlásil rozmrzele, zíraje nepřítomně na křepčivou Hrachovcovou. Počítač zakvokal znovu. A znovu. S nohou čerstvě vydesinfikovanou, vydal se vstříc temně hučícímu nepříteli. „Chat. To se dalo čekat!“ Byla to místnost nazvaná „Sexíček“. H. vytřeštil oči. Přispívající diskutéři sestávali výhradně z mužů, soudě podle jejich přezdívek. Až na Č. „Moje holčička,“ vzdychl P. a začetl se do těchto chmurných řádků. Následující výňatek z diskuze uvádím pro ilustraci zvídavým čtenářům:

partyboy – jsi tam, kotě?
melounek – díky, krásná vílo! Tolikrát jsem se neudělal, ani nepamatuju:) che che
partyboy – napiš, prosímmm!
hustič - už ho mám pěkně naběhlýho, Č., napiš!
partyboy – musíme se někdy vidět! Slibuji, že to nejsou keci! Moc tě chcy!

Rozezlený P.H. si neodpustil drobnou zlomyslnost a napsal všem výtečníkům pár řádků, samozřejmě pod přezdívkou Č.: Cha! Celou dobu jste ukájeli nadrženýho bukvičku, prasata! Díky všem!!!
Jelikož je Všemocný Autor vždy velkorysý vůči čtenářům, poskytne nyní stručný popis účinku nečekaného odhalení u těchto diskutérů:
Partyboy se coby mladičký citlivka několikrát důsledně vyzvrátil; celý následující den byl pak opečováván a dopován starostlivou matičkou. Jelikož byl silně bledý a nedokázal strávit ni rohlík, zavolala raději své rodinné doktorce s podezřením na slepé střevo.
Melounek se s celou trapnou situací vypořádal valněji: celý den se procházel v parku, místy zastavuje a zhluboka nadechuje. Večer se vrátil ke své ženě svěží a hladový jak vlk.
Pomyslným vítězem tohoto psychického zápolení se stal cynik hustič. Hned poté, co se na obrazovce objevila inkriminovaná zpráva, zívl a mávl nad tím rukou. „Eh, no a co? Dobře jsem si ho vyhonil tak jako tak!“
Nejhůře na tom byl však H.P. Sny a ideály o své dceři vzaly za své. Věčné zklamání! Vzpomínal na svou ženu, na dítě, které měli mít. Po její tragické smrti si objednal novorozenou holčičku přes internetový portál NejDěcka.cz, nabízející děťátka zplozená lidmi speciálně selektovanými pro tento účel. Psychicky i zdravotně nezávadné; krásní a chytří lidé plodí pro vás; budoucí elita Národa, stálo tam. Č. krásná byla, což o to. Až do jejích osmnáctin vše probíhalo, jak mělo...

III.
Všemocného Autora vytrhlo z mohutného tvůrčího rozmachu zavrčení Mluvčího. Rozhlédl se po pracovišti, kde neúnavně plynuly tlumené hlasy nabízející nejnovější produkty společnosti XXX. Zpráva byla od jeho šéfa:
Koukej pracovat! Vidím, že se flákáš!
Pracovníkovi č.546 zamrazilo. Co jsem ksakru dělal poslední dvě hodiny? Ví o mně! Jsem to ale vůl, rychle do práce! Jakmile však spatřil brunátnějící obličej Pracovníka č.520 (jeho kamaráda), bylo mu vše jasné.
„Ty jsi ale parchant!“
A dal tak propuknout salvě bouřlivého smíchu.
„Jak jsi to udělal, voe?“
A dozvěděl se o tom, jak se to dá udělat. Věru snadné! Následně si oddechl a jal se vykonávat cosi jistě kloudnějšího, než je meditování nad světem ztrácejícím se ve svitu zářících obrazovek