15.05.05 | Milan Drašnar, @ | 1947 x | vypínač
Temnota mi hučí
o jarních sladkých tmách,
do uší větrem hučí
v mých expresivních snách.
V nich křečovitě skončí
co vzroste z kapek růží,
kapky, co po probuzení
se mi o kříž roztrží.
Temnota mi skučí,
půl dvanácté zvoní,
je slyšet páry koní,
jež duši moji honí.
Ze hřbitova zdá se mi sen,
kde mrtví mají touhy jen.
Srdce s dechem zápasí,
a s vzdechem řekne mi,
když do boje se vytasí,
že duše, srdce - v ní.
Duše rozplylo se tmou;
ze hřbitova zdál se sen,
srdce vzplálo temnotou,
kolik touhy bylo v něm.
Epitaf:
Co popel nenávratně schvátí,
tobě živý, přeji nepoznati.
noc marnost humor . touha erotika aa tma poezie svoboda přetvářka srdce strach nenávist město čas zoufalství sex antilistí povídka vzpomínka vztahy hrůza jen tak x krev haiku horor mládí beznaděj vyznání láska voľný verš cesta smrt pocit život ... zklamání temnota les horror sobota vztah emoce žena momentka naděje bolest deprese samota zima realita pocity osud * .. smutek podzim sen fantasy příroda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866