22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2344 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
nenávist láska sen sobota ... povídka krev město emoce aa horror cesta . voľný verš humor x zoufalství samota bolest pocity strach život smrt vztahy čas jen tak les touha zklamání vzpomínka vyznání podzim * antilistí beznaděj .. smutek haiku poezie hrůza zima srdce příroda svoboda marnost fantasy temnota pocit deprese tma noc horor realita erotika vztah osud sex přetvářka mládí žena naděje momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866