22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2719 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
, linkuj! 
, jagg 
čas vztahy realita tma noc samota žena srdce x město podzim erotika přetvářka momentka vzpomínka temnota fantasy . marnost nenávist * povídka mládí smrt láska touha jen tak deprese zklamání krev humor les pocit sobota horor cesta strach horror haiku emoce beznaděj poezie osud smutek vztah .. hrůza antilistí sen sex život ... zima naděje vyznání aa zoufalství bolest svoboda příroda voľný verš pocity
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867