22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2657 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
, linkuj! 
, jagg 
vyznání povídka smrt marnost . město podzim strach osud láska zklamání svoboda deprese čas přetvářka cesta les aa tma mládí pocit nenávist beznaděj žena erotika ... sobota voľný verš pocity haiku sen zoufalství touha naděje momentka horor * krev samota noc .. srdce poezie horror hrůza fantasy sex vztah příroda jen tak smutek antilistí temnota zima vztahy emoce realita x vzpomínka humor život bolest
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6515
autorů: 867