Nokturno.net / tvorba / dílko

sám v nekonečném domě
za každým rohem cizopasné oči
a letmá krajka tmy

sám v nekonečném domě
jen stůl
kde se svou touhou večeřívám

ochablé dřevo dýchá ve včerejším ohni
vypráví zčernalými slovy
příliš dávné příběhy
co naznačí
jak odříznout minulost
a v polovičním letu opustit křídla iluzí

zaznělo v hodinách jak v srdci
naděje v síni nabroušená
do noci lampou tasila

to těhotná mysl zatajila dech
tichý porod, prosba do nebe
a láska pelikánů na tajemné střeše světa

někdo se už vyzná v tomto zvěropisu
mříže zajetí
mříže vysvobození
znamení okovů tu hrozí vyšší pravdou
větrem jdou bubny jako na začátku
v rozetnutém těle tmavý úkryt krásy
v něm poznal jsem svou sílu

co bylo ve mne zvíře večerem odletělo
třísky narcismu vyhrabuji z popela
jen pro vás pane
jen pro vás pane,
kterým jsem
přihořím

každým slovem vyrývám své jméno
do přeplněné stěny božího chléva
kolik osudů ty cihly ještě unesou

biologický konstruktér citů