28.05.07 | Petr Sirůček, @, další tvorba | 2012 x | vypínač
Samota je jako dýka dlouhá
z mé hrudi její rukojeť kouká
a po ní pak na zem má krev teče
můj život se pomalu do záhuby vleče
na svém ostří zákeřný jed nesla
do mého života temnota se snesla
a teď mě pod svým závojem dusí
světlo lásky jí zahnat už musí
jméno té temnoty je touha
mé srdce stěží si doufá
že nalezne konečně spásu
abych mohl mít opět zase lásku
. podzim hrůza touha zima humor beznaděj krev nenávist antilistí strach cesta mládí bolest voľný verš svoboda x smutek povídka * horror láska erotika vzpomínka horor život realita naděje momentka tma poezie fantasy pocit marnost noc sobota srdce vztah temnota .. samota les pocity jen tak zklamání čas žena město vyznání vztahy emoce zoufalství osud sen ... smrt deprese přetvářka haiku příroda aa sex
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866