26.04.06 | boddah, @, další tvorba | 2043 x | vypínač
Je půlnoc a něco mě budí ze spaní.
Vstávám a hledím z okna.
Temnota venku mi strach nahání.
Z půdy slyším vrzající prkna.
Slyšíc kapky do koupelny mířím.
V zrcadle je vyryto jeho jméno, zrak mě neklame.
Jméno toho, k němuž celý život vzhlížím.
Otočím se a on tam stojí: ,,Vítám tě pane!“
Podává mi dýku, jenž přijmout jsem chtěla.
Poklekám a na zápěstí rýhu jako má on vytvářím.
Přikládáme rány k sobě, má duše vplula do jeho těla.
Vyzve mě na cestu a já s ním vyrážím.
Teď žiji zde s ním, konečně šťastná.
Když prvně jsem vešla, víno z krve zrádců po zdech teklo.
Černých růží vůně rozléhá se zde slastná.
Je to ten ráj, jemuž lidé přezdívají peklo.
zima svoboda realita vyznání tma zoufalství touha antilistí příroda vzpomínka osud beznaděj nenávist jen tak strach láska život x sex poezie žena humor erotika samota horor zklamání * přetvářka sobota smutek noc voľný verš srdce pocit vztahy mládí vztah emoce deprese sen naděje hrůza marnost město aa pocity momentka cesta haiku bolest horror ... fantasy les krev povídka temnota podzim čas smrt . ..
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866