03.10.08 | Nikola Křížková, @, další tvorba | 2125 x | vypínač
Černá karta v ruce kostěné,
krásný sen lesní panny vysněné.
Ruka klesla do prázdna,
pravda nebude nikdy poznána.
Zvony zvoní ve věži kostelní,
zbyl jen smutku vzdech.
Prázdná tvář slzy krvavé roní,
krajinou se line stesk.
Tmavá postava ve světle měsíčním,
pár kapek na polštář,
už vybírá si honorář,
poslední kroky učiní.
Konečná modlitba tváře němé,
suché slzy stékající po tváři,
vzpomínka lásky věrné,
nikdy víc nezazáří.
Plamínek svíčky pod vodní hladinou,
zpívá píseň nevinnou.
Pramínek krve na sinavé kůži,
něžně položená kytice růží.
Srdcebol, který nikdy nebolí,
dívka co tak milovala,
oheň co nikdy nehoří,
život za to položila.
Milovat již nebude více!
Ať tedy zhasne její svíce!
Našli ji tam, Ti zlí lidé,
smích se odtud ozýval,
a ty strašné řeči kruté,
slavík svou píseň dozpíval.
Vzali její bezvládné tělo,
hodili ho do rakve,
nikdo neví, co se stalo,
to tělo už víckrát nehleslo.
Kdo ví, kde teď její tělo leží?!
Nikdo neví, kam ji zakopali.
Kdo ví, kdo teď její duši střeží?!
Vzpomínky už vymazali.
Milovat již nebude více!
Ať tedy zhasne její svíce!
Svůj maraton tak běží čas,
a ten, kdo o ni stál,
mít ji v srdci bude dál.
Ať je proklet ten,
kdo nezasáhl včas!
smrt osud marnost x les vyznání vzpomínka zklamání naděje beznaděj bolest vztah erotika krev smutek ... humor hrůza voľný verš * antilistí cesta horror touha čas mládí nenávist .. . pocity temnota přetvářka emoce příroda život horor zoufalství jen tak město láska žena sex tma realita zima podzim momentka strach fantasy noc sobota srdce sen vztahy deprese svoboda poezie aa haiku samota povídka pocit
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2022 Skaven
komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862