Nokturno.net / tvorba / dílko

Když touhou zmatená usedám na obrubník a zmrzlina citrónová kape mi na zelenou tkaničku, přemýšlím, kdy naposled štěstí usedlo aspoň na špičku mého malíčku. Co by se za nehet vešlo.Nevím… a zmrzlinář odjel naší ulicí, vstříc dalším dobrodružstvím ledového řemesla.Zkrz prsty upatlané, prohlížím si svět…no pane…není tu moc co závidět.Lepší je snít.Citronově kyselé sny.Ve snech je duha co má odstíny šedé myši a kovově cinká nadšením.