09.02.08 | Meltuilë, @, další tvorba | 3186 x | vypínač
Vůně mandlových srdcí
a láskyplných slov
vedla mou dlaň k ohni,
kráse,
jasu
smutných očí sov.
V opiu třpytu hvězd,
zlostně se potáceje
a v deliriu noci
(samotný smrti stesk)
ožralý notně kleje
Ghetto snů malomocných
křičelo v ďáblů rej,
vrah dýkou v sebe ryl
(chtíčem klín trhaje)
milostnou epopej
Zoufalce dlaně teskné
vzpínaly k vesně šrámy plné
krve,
doufaje v hlas jarem potrefené
krásy,
jsa šílená zatracením šeptala:
„Už
zase
slyším
ty
hlasy.“
krev . fantasy voľný verš emoce touha cesta smutek horor vztah jen tak vztahy sex hrůza .. poezie sen povídka sobota antilistí podzim zima vyznání láska mládí humor momentka noc ... zoufalství svoboda tma nenávist srdce naděje strach marnost čas erotika beznaděj město přetvářka příroda * deprese haiku pocit horror zklamání samota realita žena temnota vzpomínka život les pocity x bolest aa smrt osud
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866